Wwoofing

Wwoofing (World Wide Opportunities on Organic Farms) je dobrovolná práce výměnou za ubytování a stravu. Když jsme s Leem skončili s prací v Blenheimu, rozhodli jsme se vydat do střední částí jižního ostrova, a strávit 10 dní prací a výpomocí jednomu staršímu pánovi.

Směrem na Springs Junction

Naším cílem bylo malé městečko Springs Junction, zhruba v polovině cesty mezi městy Blenheim a Christchurch. Během cesty jsme měli jedinečnou příležitost podívat se na některá známá místa, jako například jezero Rotoiti, nebo vodopády Maruia Falls. Jezero Rotioti je jedním z míst, které je vyobrazené na mnoha pohlednicích.

Uprostřed ničeho

Možnost dobrovolné práce (wwoofingu) jsme našli přes webovou stránku HelpX, která se zaměřuje na tento typ práce po celém světě. Náš hostitel Chris White má domek uprostřed přírody, bez elektřiny a bez moderních přístrojů. Jediným zdrojem elektřiny je zde sluneční světlo dopadající na dva malé solární panely. Vzhledem k tomu, že Chris má pokročilé stádium roztroušené sklerózy, není schopen vykonávat všechny práce na jeho domě, a proto k sobě zve pomocníky, kterým výměnou za domácí práce poskytuje ubytování.

Jak jsme později zjistili, Chris nebydlí v městečku Springs Junction, nýbrž asi 13 kilometrů od něj. Cesta k jeho domu vede před hustý les, dvě řeky a několik rozlehlých údolí. Po příjezdu na místo nám bylo více než jasné, že náš pobyt bude něco, co jsme ještě nikdy nezažili. Dřevěný dům s dvěma solárními panely na střeše působil tajemným dojmem, ale nedlouho poté jsme už stáli ve dveřích ruku v ruce s naším hostitelem Chrisem.  Ač jsme z celého místa zpočátku neměli dobrý pocit, všechno se nakonec v dobré obrátilo, když jsme zbytek dne, a i večera strávili konverzací s Chrisem na všechna různá témata – převážně na to, jak se on sám dostal k životě na Novém Zélandu.

Chris pochází z Anglie. Když mu bylo přibližně 20 let, vydal se poznávat Evropu. Vycestoval do Švédska, poté do Finska a nakonec do Skotska. Jeho další cesta vedla stopem rovněž přes Česko, Rakousko a Itálii. Později se Chris vydal na třítýdenní výlet na Nový Zéland, kde poznal svojí budoucí manželku, a rozhodl se zůstat. Než si vlastnoručně postavil svůj dům, bydlel nějaký čas ve starém vraku autobusu. Že vám to připomíná nějaký film? Přesně tak, je to podobný příběh jako film „Útěk do divočiny“.  Chrisův autobus se stále nachází několik desítek metrů od jeho domu.

Chrisův autobus

Deset dní jsme strávili převážně prací kolem Chrisova domu, ať už sekáním dřeva nebo údržbou baterií pro solární energii. Značnou část našeho pobytu jsme jen dělali Chrisovi společnost, hráli společně na kytaru, vyprávěli si historky nebo jsme vařili různé zeleninové polévky. Chris nás rovněž naučil péct chleba – takový chleba, který je pokaždé jiný, v závislosti na kombinaci ingrediencí. V přilehlém okolí nebylo nic než jen příroda, hustý les a rozvodněná řeka. Zbylo nám i dost času na utřídění myšlenek a na promyšlení dalšího plánu – výletu po západním pobřeží (West Coast), kam jsme zamířili po skončení našeho wwoofingu.

Co o téhle zkušenosti říci závěrem? Já i Leo jsme se shodli na tom, že tohle byla asi naše nejcennější zkušenost za celou dobu na Zélandu. Byl to pravý opak toho, co denně vidíme ve městech. Život uprostřed přírody, bez lidí a bez běžných starostí. Jedinou starostí pro nás vlastně bylo jen udržet oheň.

Společná fotka. Z leva: Já, Chris a Leo.



Chceš dostávat novinky z mojí cesty? Pro tyhle účely je M-Blog i na facebooku, kde budu postupně zveřejňovat další články.


Okomentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.