West Coast (část první)

Po skončení našeho desetidenního wwoofingu u Chrise nastal čas na krátké cestování. Spolu s Leem jsme usoudili, že namísto přímé cesty do Christchurch bychom mohli projet část západního pobřeží – West Coast. Tomuto rozhodnutí napovídal i fakt, že silnice do Christchurch byla tou dobou uzavřená kvůli zemětřesení z roku 2016, tudíž bychom stejně museli jet oklikou.

Ze Springs Junction jsme vyrazili směrem na Reefton přes rozlehlý les Vicotira Forest Park. Hodinová cesta skrz hustě prorostlý les připomínala spíš film Nekonečný příběh. Za celou cestu na nás tu a tam vykoukly kopce, nicméně většinu času jsme projížděli pouze lesem. Pak už se ale před námi otevíraly nazelenalé pláně přilehlého městečka Reefton. Zde jsme po deseti dnech opět spatřili civilizaci, došli si nakoupit a Leo strávil asi dvě hodiny na facebooku v místní knihovně 😀 . Rovněž jsme zde měli čas na naplánování programu na zbytek dne – byl jím výlet do města Westport a absolvování přilehlého pobřežního treku u Cape Foulwind ke kolinii tuleňů.

Westport a Cape Foulwind

Z Reeftonu jsme vyrazili jedinou možnou cestou do Westportu. Bylo to vlastně poprvé na jižním ostrově, co jsme viděli během jedné hodiny tak rozmanitou krajinu. Nejdříve to byl hustě zalesněný terén v okolí Reeftonu, který se postupně měnil v mírně kopcovité pastviny ve vnitrozemí, a končil přímořskými skalisky ve Westportu. Čtyřtisícové městečko nás přivítalo značně větrným počasím, které je v tuto roční dobu pro západním pobřeží naprosto normální. Z internetového průvodce jsme si předem zjistili informace o pobřežním treku vedoucím k tulení kolonii. Tento trek se nachází asi deset minut jízdy za městem na místě zvaném Cape Foulwind. Pro nás to byl další ze skvělých zážitků, jednak proto, že i v podvečer nám vyšlo počasí, a také proto, že na konci treku jsme dostali odměnu v podobě výhledu na již zmíněné tuleně. Úvod do našeho cestování po západním pobřeží se tedy povedl na výbornou.

Po návratu k autu se již den chýlil ke konci, udělali jsme si tedy rychlou večeři a následoval přesun zpět do Westportu. Zde jsme zamířili do jedné z hospod, dali jsme si dvě piva a k tomu několik her kulečníku. Bylo pondělí večer, není se tedy čemu divit, že město bylo liduprázdné. Naší ložnicí se ten večer stal kemp za městem, umístěný přímo na pláži.

Ranní výhled z kempu, kde jsme spali.

Pancake Rocks a cesta do Greymouth

Dalšího dne ráno jsme rovnou z Westportu vyrazili směrem na jih po State Highway 6 do města Greymouth. Již jsme věděli, že v půli cesty se nachází známé místo Pankake Rocks Blowholes. Jsou to skalnaté útvary s mnoha otvory směřujícími vzhůru (blowholes). Během přílivu se pak voda z rozbouřeného moře dostane do těchto skal a výsledkem jsou gejzíry vody stříkající z již zmíněných otvorů. Jedná se o populární atrakci, vyhledávanou zcela tradičně asijskými turisty. V areálu je jednosměrná pěší stezka vedoucí kolem několika vyhlídkových plošin, které nabízejí spoustu možností k pozorování těchto gejzírů.

 

Cesta do města Greymouth po silnici State Highway 6 je právem označována jako jedna z nejfotogeničtějších. Jede se po pobřeží, které v kombinaci se skálami a rozbouřeným mořem dodávají cestě nezapomenutelnou atmosféru. Ve městě Greymouth jsme doplnili zásoby a nenapadlo nás nic lepšího, než se vrátit do dětských let a jít si zařádit do místního bazénu na tobogány 😀 . Stejně jako předešlý den jsme na noc zamířili na kempovací místo k moři.


Chceš dostávat novinky z mojí cesty? Pro tyhle účely je M-Blog i na facebooku, kde budu postupně zveřejňovat další články.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.