Wellington a Picton

Jablečná sezóna skončila, a s tím i naše práce v baličce jablek. Nastal tedy čas se přesunout jinam. Spolu s francouzskými kamarády Leem a Mathiasem jsme se rozhodli pro přesun na jižní ostrov. Naše cesta z Hastings tedy vedla do hlavního města – do Wellingtonu, odkud vyplouvá trajekt na jižní ostrov.

Vyrážíme do Wellingtonu

Největší výzva naší cesty začala ještě před tím, než jsme vůbec mohli vyjet. Když jsme s Jakubem naskládali všechny naše věci do auta, došli jsme k zjištění, že bude docela zajímavý dostat do auta ještě další dva lidi a jejich krosny. No spojili jsme 4 hlavy dohromady – v našem týmu byl strojař, stavař, obchodník a matematik. Po dvaceti minutách intenzivního přerovnávání věcí v kufru auta a i uvnitř, jsme využili asi všechny otvory a úložné prostory, a značně naložení jsme vyrazili na cestu. Z východního pobřeží jsme se postupně přesunuli až na spodní cíp severního ostrova, kde se nachází náš cíl – hlavní město Wellington.

Ve Wellingtonu jsme měli sjednané ubytování v jednom z backpackerů – Nomads Backpackers. Toto místo jsme vybrali proto, že se pro čtyři osoby jednalo o cenově výhodné ubytování, a rovněž jsme byli v docházkové vzdálenosti do centra.

Víkendový Wellington

Hlavní město Nového Zélandu nabízí bezesporu mnoho aktivit, či zajímavých míst. My jsme ve Wellingtonu strávili pouze dva dny, a proto jsme stihli navštívit jen pár míst. Navíc, v odpoledních hodinách po příjezdu se naším hlavním cílem stalo hledání parkoviště v centru 😀 . Tentýž večer jsme chtěli okusit vír velkoměsta. Jako první a rovněž nejbližší zastávkou byla Cuba Street, známá ulice v centru města, nabízející různé stánky a malé obchůdky s jídlem. Ve večerních hodinách tu však není moc věci k vidění. Jako další místo jsme vybrali hospodu o několik ulic dál. Bohužel, i přes to, že byl pátek večer, tak atmosféra v hospodě byla značně ponurá. V zadní části hospody to vypadalo, že večer bude hrát kapela, ale bylo nám řečeno, že žádné živé vystoupení se v tento den nekoná. Dostali jsme však tip na místní klub, kde byla ten večer na programu živá hudba. A byla to dobrá volba, v klubu jsme nakonec zůstali do ranních hodin.

Druhý den ráno byli kluci unavení z předešlé noci, a tak jsem se sám vydal na výlet do přístavu, a poté na jeden z místních kopců. Vyhlídka nad městem patří mezi jedny z nejběžnějších krátkých výletů, ať už pěších nebo cyklistických. Měl jsem štěstí, že po příjezdu na vyhlídku se přes město přehnala krátká dešťová přeháňka – všichni návštěvníci totiž z vyhlídky utekli, a tak jsem měl celou vyhlídkovou plošinu jen pro sebe 🙂 .

Odpoledne jsme pak navštívili největší muzeum Nového Zélandu – Te Papa. Vstupné je zdarma, což je lákadlem pro mnoho lidí. My jsme stihli projít celé muzeum během 3 hodin. Muzeum nabízí širokou škálu exponátů, od přírody, přes Maorskou kulturu, až po historii nebo geologii. Ačkoliv jsem se osobně nikdy nezajímal o historii, tak musím uznat, že na mě nejvíce zapůsobila expozice bitvy o Gallipoli. Je to kus novozélandské historie, a zpracování celé této expozice je opravdu velkolepé.

Pondělní ráno jsme museli opět dostat všechny věci zpátky do auta, tentokrát už jsme věděli kam co dát tak, abychom nemuseli nic nechávat ve Wellingtonu 😀 . A odpoledne před třetí hodinou jsme již vyplouvali směrem na jižní ostrov do městečka Picton. Plavba trajektem skrz Cookův průliv trvala necelé tři hodiny, trasa je dlouhá 92 kilometrů.

Čekáme na nalodění na trajekt

Picton

Přístavní městečko Picton je vstupní branou pro všechny, kdo připlouvají na jižní ostrov trajektem. Jelikož jsme připluli za soumraku, tak už nebylo moc co dělat. Měli jsme objednané ubytování v dalším backpackeru. Tentokrát to však nebyl klasický backpacker, jako všude jinde, byla to menší vilka, zařízená v originálním stylu. Majitelé byli příjemní a velmi ochotní, a rovněž nám poradili, jaká místa ve městě navštívit. Pro mě to bylo jedno z nejpříjemnějších míst, kde jsme prozatím nocovali, a pokud budu mít někdy v budoucnu cestu do Pictonu, zcela jistě se chci vrátit právě sem, do Alicante Backpackers.

Většina lidí zůstane v Pictonu pouze jeden den, převážně kvůli trajektu. Já si myslím, že toto malé městečko si zasluhuje víc času. V okolí je mnoho zajímavých pěších treků a příroda je velmi rozmanitá. Ten, kdo upřednostňuje jízdní kolo, má na výběr i z několika cyklovýletů. Maloměstský přístav má okouzlující atmosféru, stejně tak jako přilehlý park. V jeho blízkosti se nahází i pěší stezka k bodu Queen Charlotte View. Výlet po této stezce jsme zahájili v pozdním odpoledni, se slunečným počasím nad námi. Cesta ze začátku stezky až k cílovému místu trvala něco málo přes hodinu, a během této cesty jsme mohli vidět velké množství vyhlídkových míst. Druhá polovina trasy vedla skrz les, a také po úpatí hory, kolem které se celá stezka táhne. Náš cílový bod Queen Charlotte View je jen polovina celé stezky, my jsme však neměli čas jít až na konec, proto jsme na tomto místě náš výlet zakončili. Vyhlídka na okolní kopce a začátek Cookova průlivu však byla dostatečnou odměnou.


Chceš dostávat novinky z mojí cesty? Pro tyhle účely je M-Blog i na facebooku, kde budu postupně zveřejňovat další články.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.