Tongariro Alpine Crossing

Pěší trek s názvem Tongariro Alpine Crossing patří mezi jedny z nejznámějších treků na Novém Zélandu vůbec. Nachází se na severním ostrově v národním parku Tongariro. Jedná se o jednodenní trek sopečnou krajinou s celkovou délkou 19,4km. Pro fanoušky filmové trilogie Pána Prstenů je toto místo povinností, neboť právě zde se nachází vrchol, který posloužil jako předloha pro Horu osudu.

Většina lidí začíná svůj pochod na parkovišti Mangatepopo (1120m), a jdou směrem k parkovišti Ketetahi (760m). Samozřejmě je možné zvolit i opačnou variantu a jít trek tzv. odzadu, nicméně v tomto případě počítejte s vyšší náročností trasy. Pro méně zdatné jedince je zde také možnost ujít pouze část trasy, a poté se stejnou cestou vrátit zpět. My jsme zvolili první možnost trasy a v neděli 9. dubna v půl deváté ráno jsme započali naší cestu na tomto treku.

Doporučené vybavení:

Při slunečném počasí se jedná a o vcelku jednoduchý pochod. Nicméně při nepřízni počasí se trasa může změnit v extrémně náročnou. Vedení národního parku proto doporučuje si na cestu připravit:

  • Dostatečné množství jídla a pití
  • Pláštěnku, či jiné voděodolné oblečení
  • Kvalitní trekové boty
  • Teplé vlněné a funkční oblečení
  • Pokrývku hlavy a rukavice
  • Opalovací krém
  • Kapesní lékárničku
  • Mapu a kompas (pro případ špatné viditelnosti)

Přehled vzdáleností:

Celková délka: 19,4 kilometrů / 5h 30min – 8h

Parkoviště Mangatepopo – Soda Springs: 1h – 1h 30min

Soda Springs – Jižní kráter: 1h

Jižní kráter – Rudý kráter: 1h

Rudý kráter – Emerald Lakes: 10min – 20min

Emerald Lakes – Ketetahi Hut: 1h – 1h 30min

Ketetahi Hut – Parkoviště Ketetahi: 1h 30 min – 2h

 

Časové údaje jsou pouze orientační, záleží především na tempu chůze, počasí, a také, jak často zastavujete kvůli pořizování fotek.

Část první: Parkoviště Mangatepopo – Soda Springs

První část treku je jednoduchá. Jedná se pouze o chůzi po pěšině a po dřevěných lávkách. Hned ze začátku se nám nabízel výhled na nejvyšší sopku národního parku. Po dvaceti minutách chůze je možné odbočit do chatky – toho využívají především lidé, kteří chtějí v chatce přespat, a poté, druhý den ráno vyjít na trek. Hlavní stezka pokračuje do údolí Mangatepopo podél stejnojmenného potoka. Voda v potoce není pitná – obsahuje rozpuštěné minerály ze sopečných skal. U konce údolí se také nachází krátká odbočka na vodopád Soda Springs.

Část druhá: Soda Springs – Jižní kráter

V této části se můžeme rozloučit s chůzí po rovině. Před námi je část nazývaná Ďáblovo schodiště. Že to nebude zrovna jednoduché, nám říká i cedule na počátku této části. Pokračujte v chůzi pouze, pokud:

  • Je příznivé počasí
  • Máte vhodnou obuv a oblečení
  • Jste v dobré kondici

Ďáblovo schodiště je část, která si svoje jméno rozhodně zasluhuje. Po schodech se jde přibližně 340 výškových metrů. Při cestě jsme potkali davy unavených turistů, nicméně odpočinkem nic nezkazíte – výhled do okolí je zde opravdu okouzlující. I přes slunečné počasí bez větru se s každým dalším schodem, a tedy i s narůstající nadmořskou výškou začala projevovat čím dál větší zima. Na začátku treku jsme měli jen kraťasy a tričko. Po vystoupání všech schodů už k oblečení přibyla mikina a bunda. Rovněž se nám na tomto místě nabízí možnost odbočení na vrchol Mount Ngauruhoe. Cesta na vrchol trvá zhruba dvě hodiny, což je dáno především neznačeným a nezpevněným povrchem. Extrémní stoupání v této části místy dosahuje až téměř 45-ti stupňů. My jsme bohužel tuto část vynechali z důvodu časové náročnosti. Jsem si jist, že při příštím výstupu si tuto část nenecháme ujít. Po odpočinku a doplnění energie pokračujeme dál směrem k jižnímu kráteru, zde jdeme opět po rovině s výhledem na již zmíněný vrchol Mount Ngauruohe. Jižní kráter není běžný kráter, na pohled spíš připomíná dno jezera – cesta tedy vede jeho středem.

Část třetí: Jižní kráter – Rudý kráter

Po zdolání rovinatého terénu jižního kráteru se přibližujeme k dalšímu stoupání. Tentokrát se jedná o hornatý terén, budeme stoupat po horském hřebenu až na vrchol Rudého kráteru. Cesta je zde dobře značená a místy je k dispozici ocelové lano pro snadnější pohyb. U vrcholu Rudého kráteru se nachází další vedlejší cesta – tentokrát na vrchol Mount Tongariro. I tato odbočka se doporučuje absolvovat pouze za příznivého počasí. Vrchol Rudého kráteru je pomyslná polovina celého treku, a rovněž nejvyšší místo. Mnoho lidí volí toto místo pro pauzu na oběd, my jsme nebyli výjimkou. Je zde výhled na údolí Oturere, poušť Rangipo nebo na pastviny Kaimanawa.

Část čtvrtá: Rudý kráter – Emerald Lakes

Z vrcholu Rudého kráteru pokračujeme dál strmým klesáním po nezpevněném povrchu směrem ke třem tyrkysově modrým jezerům Emerald Lakes. Zvláštní zbarvení jezer je způsobeno působením rozpuštěných minerálních látek. Voda v nich je studená a silně kyselá. Po levé straně se nabízí výhled na centrální kráter, v pozadí pak na modré jezero – Blue Lake.

Část pátá: Emerald Lakes – Ketetahi Hut

Cesta pokračuje po úbočí centrálního kráteru. Po deseti minutách chůze se přibližujeme k modrému jezeru (Blue Lake). Podle maorských legend je toto jezero zapovězené, a je tedy velmi neuctivé v jeho okolí jíst a pít, popřípadě se v jezeru koupat. Počasí nás v této fázi upozorňuje, že slunečno již během dne nebude. Nad námi se začíná roztahovat hustá mlha a teplota klesá k deseti stupňům. Mlha naštěstí zůstává nad jezerem, a zatímco jdeme dál, odkrývá se nám výhled na vzdálené jezero Taupo. Stezka se z kamenité pomalu mění na prašnou. Před sebou máme další necelou hodinu cesty mírným klesáním k přístřešku Ketetahi.

Část šestá: Ketetahi Hut – Parkoviště Ketetahi

U přístřešku Ketetahi máme poslední přestávku na doplnění energie. Stezka pokračuje mírným klesáním skrz zlatavě zbarvené pláně. Kolem stezky se nachází vzácné rostliny, je tedy nutné se držet pouze na značené cestě. Pomalu se přibližujeme k závěrečné části, s klesající nadmořskou výškou se dostáváme do zalesněného terénu. Poslední odbočka nás zavede na vyhlídku k vodopádu pouze pár minut před příchodem na parkoviště Ketetahi.

Shrnutí

Tongariro Alpine Crossing patří jednoznačně mezi nejhezčí pěší výlety na Novém Zélandu. Ročně ho absolvují tisíce turistů z celého světa. Celková délka treku byla v našem případě 8 hodin. Téměř dvacet kilometrů v nohách je znát, ale rozhodně to stálo za to.

 



Chceš dostávat novinky z mojí cesty? Pro tyhle účely je M-Blog i na facebooku, kde budu postupně zveřejňovat další články.


Okomentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *