Pracuji v půjčovně aut

Práci v Christchurch jsem našel poměrně rychle. Tři dny po příjezdu do města už jsem začínal svůj první pracovní den v půjčovně aut „NZ Rent a Car“ jako car groomer, tedy uklízeč aut. Zaučovala mě Kristýna z Příbrami, která tady pracovala půl roku. Společnost jako taková, přestože vlastní něco málo přes 400 aut po celém Zélandu, patří spíše k menším. To je docela fajn, protože kromě samotného uklízení a mytí aut, jsem dělal spoustu dalších činností. Například jezdil pro zákazníky na letiště, odvážel auta na technickou kontrolu, jezdil auta tankovat, popřípadě převážel dodávku na pobočku v jiném městě. S jistotou můžu říct, že to byla moje první práce v životě, kterou jsem miloval, a to hlavně díky mým kolegům, kteří mě brali jako regulérní součást týmu.

Náplň práce

Check sheet

Jak už jsem psal v úvodu, hlavní náplní práce bylo uklidit auto uvnitř, vyluxovat, a poté auto umýt. Ke každému autu se před odjezdem musí vyplnit „check sheet“ (kontrolní list). Check sheet je list, do kterého se jako první zapisují údaje jako například značka a model auta, stav tachometru, datum, kdy se auto vrací zpět atd.

Dalším krokem je kontrola motorových kapalin – kontrola hladiny oleje, chladící kapaliny, brzdové kapaliny a dolití vody do ostřikovačů. Následně se kontroluje tlak v pneumatikách a jejich vzorek, funkčnost světel a zásuvky zapalovače. Pokud všechny tyto kontroly proběhnou v pořádku, pokračuje se úklidem interiéru. Celý interiér se nejdříve vyluxuje, a poté ošetří plastové díly – přístrojová deska, odkládací prostory a plastové části dveří. Posledním krokem je umytí auta. K mytí se používá tlaková voda – wapka. Po umytí, pokud je to potřeba, se auto dojede natankovat.

Jedeme na letiště

Jedu na letiště pro zákazníky

Další náplní práce je svoz zákazníků z letiště, a poté zpět na letiště. Na letiště jezdíme 12-ti místnou dodávkou. Když zákazník auto vrátí, zpět na letiště ho odvážíme autem, kterým právě přijel.

Ze všech lidí, které jsem za dobu mojí práce odvezl na letiště si dodnes dokonale pamatuji dva páry. Asi proto, že i během 5-ti minutové jízdy jsme se stihli skvěle poznat a zažít něco, co se v Evropě dá zažít jen zcela ojediněle. První pár byli starší manželé z Austrálie, kteří přijeli strávit svou několikatýdenní dovolenou na Zéland. Jel jsem pro ně do motelu poblíž letiště. Když jsem je potom odváděl do kanceláře, ještě mi několikrát děkovali a nutili mi peníze za odvoz. Druhý manželský pár byli Novozélanďané, pocházející kousek od Aucklandu. Poté, co jsem je odvezl na letiště, mi nabídli, ať za nimi přijedu na návštěvu na druhý konec Zélandu. Jen tak, protože jsme si prostě skvěle pokecali. Těch lidí, na které dodnes vzpomínám bylo samozřejmě hodně. Tyhle dva momenty mi ale uvízly v paměti asi už napořád.

Naši zákazníci

Překvapení

Většinu našich zákazníků tvořili Novozélanďané a Australané, poté následovali zákazníci z Asie, Ameriky, Indie, a také Evropy. Všeobecně se dá říct, že Novozélanďané jsou hodně otevření a dá se s nimi vést rozhovor na jakékoliv téma. Klasické „How are you?“ se tedy klidně může přehoupnout do nekonečně dlouhého rozhovoru. Asiaté jsou pravý opak. Jsou stydliví, někdy ani nepozdraví, a jejich řidičské schopnosti jsou opravdu špatné – největší podíl nehodovosti na Zélandu mají na svědomí právě Asiaté. Američané jsou pak přirozeně drzí a arogantní, stejně tak jako Němci. Jednou k nám přišel jeden manželský pár z Německa, a po hodině přivezli auto zpět s tím, že auto nemá tempomat. Nedokázali jsme jim vysvětlit, že na Zélandu ho ani nepotřebují.

A kdo je největší prase? Bezkonkurenčně Indové a Asiati – nehty, žvýkačky, zmrzliny a dortíky. To je jen zlomek toho, co drtivá většina těchto lidí nechá v autě.

Vozový park

A jaká auta že jsem to vlastně uklízel? Ve většině případů se jednalo o osobní auta a kombíky. Jelikož je Nový Zéland poměrně blízko Japonsku, drtivou většinu aut na Zélandu tvoří importovaná auta z Japonska. Hlavně tedy Toyota, Subaru, Mitsubishi a Nissan. Žádnou z Evropských značek u nás v půjčovně nemáme. Všeobecně jezdí na Zélandu velice málo aut Evropských automobilek. Škoda a VW mají zastoupení převážně ve velkých městech, na venkově tato auta skoro nepotkáte.

S příchodem léta začalo přibývat i rezervací na dodávky a minibusy. Starší dodávky typu Toyota Hiace stále tvoří podstatnou část vozového parku mnoha půjčoven. Tyto dodávky jsou i přes svoje stáří stále velice spolehlivé a zároveň ekonomické na provoz. U nás v půjčovně jich máme 6. V průběhu léta jsme nakoupili i nové minibusy značky LDV. Uklidit dodávku nebo minibus běžně zabere zhruba hodinu a půl.

Spolupráce s kolegy

Tuhle práci jsem miloval převážně díky mým kolegům. Až tady, na Zélandu, jsem zažil, jaké to je, pracovat s lidmi, kteří vás berou jako sobě rovného, i přes to, že děláte podřadnou práci. Můj vedoucí, a zároveň manažer pobočky – Craig, semnou vždycky jednal férově a vždycky se mi snažil vyjít vstříc. Majitelé firmy – Marty a James, jsou pravděpodobně nejfajnovější majitelé, jaké jsem kdy potkal. Nejvíce jsem spolupracoval s kolegyněmi Emmou a Olivií – obě se starají o zákaznický servis a předávají auta zákazníkům. Emma, stejně jako já, uznává sarkasmus a černý humor, spolupráce s ní se tedy nesla v podobném duchu. Olivia, původem z Číny, byla ze začátku oříšek, ale po pár týdnech šlo všechno hladce. V neposlední řadě je zde taky automechanik Sebastian, původem z Polska, ale na Zélandu žije už skoro 20 let. Sebastian se v práci moc nenadře, vždycky si najde čas na přestávku na cigaretu, pokec, kafe nebo rychlé občerstvení. Díky Sebastianovi mám ale svoje auto v naprosto bezvadném stavu, mnohokrát mi po práci opravoval auto za třetinu ceny než v běžném servisu.

S Bárou

Samozřejmě musím zmínit i pár lidí z Čech. V úvodu už jsem psal o Kristýně z Příbrami. Dodnes si pamatuju ten pocit, když mi holka ukazuje, jak se kontroluje rezerva u minibusu. Ale osobně si myslím, že je super, když se toho holka nebojí a dobrovolně jde dělat práci, která není tak úplně holčičí. Další zmínka patří Báře ze Slaného. Bára nastoupila koncem listopadu. Tohle období pro mě bylo asi nejlepší, protože s Bárou jsme si skvěle sedli a den po dni to byla čím dál větší zábava. Když jsem v práci končil, zkušenosti jsem předal Filipovi z Valašského Meziříčí a Danovi z Brna.

Poslední den v práci s kolegy. Zleva: Filip (můj nástupce), Olivia, já, Craig (šéf) a Emma

Závěrem

V téhle práci jsem strávil něco přes sedm měsíců. Někomu se to zdá hodně, popravdě i já, když se teď podívám zpět, si přiznávám, že to bylo víc, než jsem předpokládal. Rozhodně toho však nelituji, byla to skvělá práce a budu na ní vzpomínat v dobrém. Jen je trošku paradox, že člověk musí letět půl světa, aby našel práci, která ho bude opravdu bavit. Jo vlastně, málem bych zapomněl, že každý pátek po práci byl v dílně malý dýchánek. Jakmile nastal konec dne, všichni jsme zamířili do lednice pro pivo J. A kdybyste si při svojí cestě po Novém Zélandu chtěli půjčit auto, zamiřte na adresu www.nzrentacar.co.nz, určitě si tam nějaké vyberete.

Na úplný závěr sem vložím můj text, který jsem o téhle práci napsal koncem listopadu, tedy v době, kdy jsem tam pracoval čtvrtým měsícem:



Chceš dostávat novinky z mojí cesty? Pro tyhle účely je M-Blog i na facebooku, kde budu postupně zveřejňovat další články.


Okomentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *