Můj novozélandský film

Celou svojí cestu na Nový Zéland jsem poctivě dokumentoval jak na foťák, tak na kameru. Po návratu jsem pak ze všech materiálů sestříhal dvouhodinový cestopisný film, dokumentující mojí cestu. V dnešním článku popíšu pár podrobností o tom jak, a popřípadě čím jsem všechno dokumentoval.

Jak vznikal film?

Už dlouho předtím, než jsem odletěl na Zéland, jsem věděl, že budu svojí cestu natáčet tak, aby nakonec mohl vzniknout cestopisný film. To znamenalo mít s sebou neustále techniku jak na focení, tak natáčení. Nicméně jsem ale nic nechtěl přehánět, takže natáčení 24 hodin denně se nekonalo. Nechtěl jsem si připadat jako Čínský turista, který někam přijede, nacvaká si 50 fotek a zase jde dál. Mojí hlavní prioritou bylo si Zéland užít naživo.

Natáčel jsem převážně na kameru GoPro Hero5. Tam, kde jsem potřeboval natáčet se zoomem, jsem použil foťák Sony DSC-RX100, což je v současné době nejlepší volba mezi kompakty střední třídy.

Po příjezdu domů mě čekalo už “jen” zpracovat všechny natočené a nafocené materiály. Ještě zbývalo roztřídit nepovedené fotky a záběry. Celkem jsem si domů přivezl:

• Téměř 14 a půl hodin videa k sestříhání
• 3 343 fotek

No, nakonec se povedlo nacpat to nejdůležitější do videa dlouhého něco málo přes dvě hodiny. I přesto, že je to celkem hodně, tak ve videu je vlastně jenom zlomek záběrů. Všechny důležité záběry si tam ale nakonec našly svoje místo. Posuďte sami ve videu na konci článku.

Pro ty, kteří by chtěli vidět jen určitou kapitolu z mojí cesty, jsem připravil jednotlivá videa, rozdělené podle míst, kde jsem se zrovna nacházel. Tyhle jednotlivé kapitoly obsahují i další záběry, které se nevešly nebo jsem je zkrátka nepoužil v celém sestřihu. Pokud se vám budou videa líbit, sdílejte je se svými přáteli. Celý sestřih pak najdete na konci tohoto článku.

Shrnutí – kudy vedla moje cesta?

Moje úplně první zastávka byla v Aucklandu, ve městě, kam jsem přiletěl. Necelý týden mi trvalo, než jsem si zařídil potřebné dokumenty a povolení – IRD číslo, bankovní účet, apod. Taky jsem se tady setkal s Jakubem, se kterým jsme společně koupili auto, a po pár dnech vyrazili směrem do městečka Napier v oblasti Hawke’s Bay.

Tři měsíce v Hawke’s Bay utekly jako voda. Pracovali jsme v baličce jablek a potkali jsme tady spoustu lidí z celého světa. Během tohoto období nás čekal výlet na známý trek Tongariro Alpine Crossing.

Po skončení sezóny v baličce jablek nastal čas, abychom se přesunuli dál. Už jsme nebyli jen já s Jakubem, při práci v baličce jsme potkali nové přátele, a spolu s námi cestovali ještě Leo a Matthias. Naše cesta vedla na jižní ostrov, nejdříve jsme ale strávili víkend v hlavním městě Wellingtonu. Hned potom už nás čekalo nalodění na trajekt a cesta do městečka Picton. Odtud už to bylo jen kousek do Blenheimu, kde jsme dva týdny pracovali na vinici.

Tyhle dva týdny za moc nestály. Vydáváme se s Leem na cestu po západním pobřeží jižního ostrova. Hlavní turistická sezóna už skončila, což je výhoda, protože všude už je jen málo turistů a máme tedy spoustu nádherných míst skoro jen pro sebe. Po procestování západního pobřeží jsme zamířili do největšího města jižního ostrova – Christchurch. Právě v tomhle městě jsem strávil vůbec nejlepší období celé mojí cesty. Měl jsem skvělou práci, potkal jsem plno super lidí a celkově se mi prostě dařilo.

Po osmi měsících v Christchurch nastal čas na zakončení téhle kapitoly a odjet cestovat. Na cestování jsem se hodně těšil, ale z města jsem odjížděl nerad. Nicméně jsem ale vyrazil směrem na sever, procestoval jsem východní pobřeží jižního ostrova a můj cíl byl pokračovat dál až na severní ostrov. Tady jsem se znovu potkal s Matthiasem a společně jsme pokořili Mount Taranaki – stále aktivní sopku. Pak moje cesta pokračovala na nejsevernější místo severního ostrova a na poloostrov Coromandel.

Projel jsem většinu severního ostrova, a nastal tedy čas se vrátit na jih. Říká se, že jižní ostrov je zajímavější, a proto chci na jihu strávit více času. Mířím tedy opět na trajekt, a potom už mě čeká 2-týdenní práce na vinici, abych si něco přivydělal. Až později jsem se dočetl, že vinice, kde jsem pracoval, je jedna z nejznámějších vinic z celého Nového Zélandu. Potom už jsem vyjel směrem na jih, do jedné z nejhezčích oblastí – Mackenzie a Otago.

Moje cestování se chýlí ke konci. Projel jsem spoustu míst, a i přes to, že jsem neviděl úplně všechno, jsem si celou cestu nesmírně užil. Vracím se zpět do Christchurch, do mého oblíbeného města, kde se opět cítím jako doma. Tou dobou už jsem ale věděl, že mi zbývá jen jeden měsíc do vypršení víza. Taky jsem věděl, že se chci cestou domů ještě někde zastavit. Nemusel jsem vybírat moc dlouho, volba padla na australskou metropoli – Sydney.

Tímto je moje cesta na Nový Zéland zakončena. Kdybyste raději viděli celý sestřih v kuse, koukněte na video níže.