Bydlíme v Napieru

Z Taupa do Napieru vede jediná přímá cesta – po State Highway 5. Trasa dlouhá 140 km se dá stihnout za necelé dvě hodiny. Jako bonus při cestě možná oceníte skalnatou krajinu a absolutní klid – většinu cesty tady nechytíte mobilní signál, nenaladíte rádio a nenarazíte na jedinou čerpací stanici.

Město Napier, a i celkově lokalita Hawkes Bay nás přivítaly slunečným počasím, čehož jsme zneužili a hned po příjezdu jsme si dali koupačku v moři. Celé město bylo po zemětřesení v roce 1931 přestavěno ve stylu art-deco, což je vidět nejen v centru, ale i na pobřeží. Následoval přesun do našeho dočasného ubytování, které jsme sehnali přes Airbnb. Naším hostitelem se stal Philip, místní fotograf a kameraman. Původně jsme měli v plánu zůstat u Philipa tři dny, ale nakonec se náš pobyt protáhnul na tři týdny. Jednak jsme nevěděli, jak se budou vyvíjet naše další plány, a u Philipa se nám zalíbilo, tudíž jsme se s ním domluvili na prodloužení pobytu. S Philipem jsme se postupem času spřátelili, později se nám pochlubil, že se podílel na natáčení trilogie Pána Prstenů jako kameraman.

Pracujeme na vinici

Brzy po příjezdu jsme začali řešit shánění práce. Protože na inzeráty na internetu nám nikdo neodpověděl, rozhodli jsme se objet několik vinic v okolí a shánět práci tam. I přesto, že byl pátek večer (všude měli zavřeno), tak asi na druhé vinici jsme potkali pána se skleničkou vína v ruce 😀 . Práci neměl, ale dal nám telefonní číslo na kontraktora Luckyho. Po krátkém telefonátu jsme měli přislíbenou práci – další den následoval podpis smlouvy a od pondělí už jsme pracovali na vinici.

Práce nebyla nijak složitá, měli jsme za úkol stříhat do košíčku hrozny, které byly v dobré kondici – tedy nezkažené a bez poškození. Tenhle typ práce jsme dělali i další den, poté jsme se přesunuli na jinou vinici, kde jsme prováděli pročišťování – zkažené hrozny nebo hrozny zasažené škůdci jsme odstříhávali ze stromků na zem. Vše, co bylo na zemi, bylo určené k likvidaci. Jelikož bylo zrovna období dešťů, tak se často stávalo, že na stromcích zůstalo třeba jen 30% z celkového počtu hroznů – déšť nemá na víno zrovna příznivý vliv. Nemělo to vliv ani na naše peněženky, protože potom začalo pršet asi na 4 dny a my jsme byli bez práce. Volno jsme využili ke shánění stálejší práce – takové, která nebude závislá na počasí. Objeli jsme několik baliček ovoce v okolí, vyplnili žádosti o zaměstnání, všude nám řekli, že se ozvou, a nakonec se nikdo neozval 😀 .

Tangoio Falls a Shine Falls

Když jsme zrovna nesháněli práci nebo neseděli doma kvůli dešti, prozkoumávali jsme okolní přírodu v blízkosti Napieru. Mobilní aplikace Campermate nám pomohla s výběrem – vodopád Te Ana a Tangoio, a poté hodinu vzdálený Shine Falls – nejvyšší vodopád v oblasti Hawkes Bay. K prvnímu zmíněnému vede upravená cesta lesem o délce přibližně 1,5km. Vodopád Shine Falls byl pro nás zajímavější. Po přejezdu do oblasti vodopádu Shine Falls nás čekal pěší trek asi na půl hodiny. Cesta vede přes louku a hustě zarostlý les, podobající se džungli. Na konci téhle cesty jsme dostali odměnu v podobě mírné sprchy a prvotřídního výhledu na 58 metrů vysoký vodopád.

V dalším článku budu psát o práci v baličce jablek, kde jsme začali pracovat asi dva týdny po podání žádosti, a také o výletu na jeden z nejznámějších treků Nového Zélandu – Tongariro Alpine Crossing.



Chceš dostávat novinky z mojí cesty? Pro tyhle účely je M-Blog i na facebooku, kde budu postupně zveřejňovat další články.


Okomentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.