Po dvou skvělých dnech v Pictonu nastal čas pokračovat v cestě. Náš cíl nebyl nijak daleko, do města Blenheim je to jen krátká cesta asi na půl hodiny. Blenheim je největší město regionu Marlborough, který je známý především produkcí velkého množství vín – stejně tak, jako Hawke‘s Bay na severním ostrově, kde jsme pracovali déle, jak tři měsíce. Plán byl pro všechny předem jasný. Pod vidinou pěkného výdělku jsme se chtěli na pár měsíců zabydlet ve městě, a poté co nejdříve začít pracovat na vinici.
Hledáme ubytování
Během prvního dne jsme si našli ubytování přímo v centru města – v backpackeru Biddy Kate’s. Jako fajn výhodu jsme brali i to, že v přízemí je pěkná hospoda, zatímco v patře jsou pokoje. Později vyšlo najevo, že je to velice výhodný marketingový tah, a také skvělý způsob jak utratit své těžce vydělané peníze 😀 .
Ubytování v backpackeru Biddy Kate’s se nám líbilo. Budova je kousek od centra města. Pokoje nejsou nijak velké, všechny jsou však vybaveny vlastní koupelnou. Velká, společná kuchyně nabízí spoustu místa, není tedy problém si uvařit, i když se v kuchyni nachází více lidí. Příjemná a rozlehlá terasa s výhledem na část města skvěle poslouží ve chvílích relaxace. Cena za týden na osobu: 125NZD.
Přestože jsem si nejdřív myslel, že mi bude bydlení v backpackeru vadit, nakonec to byl příjemně strávený čas. Měli jsme skvělou možnost potkat se s lidmi z celého světa, což zatím beru jako nejcennější zkušenost. Nikde jinde se vám nepodaří zapojit se do konverzace s lidmi z Japonska, Koreje, Kalifornie, Ruska, Anglie, Německa, Itálie nebo Francie. Zároveň všichni tihle lidé mají něco, co je spojuje – je jedno, jestli jsou to studenti, inženýři nebo bývalí zaměstnanci, tady na Zélandu jsme si jako cestovatelé všichni rovni.
Město Blenheim nám nepřišlo nijak zajímavé. Co se nám však hodně líbilo, byl výlet na místní kopce Wither Hills hned za městem. Pěší výlet na nejvyšší kopec nám trval asi dvě hodiny a jelikož jsme vyšli pozdě, na vrchol nejvyššího kopce jsme dorazili společně se západem slunce – a ten byl opravdu povedený.
Práce na vinici
Shánět práci jsme začali hned v backpackeru, kde nám manažerka doporučila pár míst ve městě, kam jít hledat práci. Jako už je tady zvykem, všude nám řekli, že se ozvou, a nakonec se nikdo neozval. Jako poslední schůzku jsme zašli na ministerstvo sociálních věcí, kde jedna místní paní zprostředkovává práci na vinicích. Díky tomu jsme dostali práci na jedné vinici u městečka Seddon, zhruba 20 kilometrů od Blenheimu. Jelikož byl tou dobou podzim, a tím pádem už bylo všechno víno sklizené, nastal čas na údržbu vinice a přípravu na další sezónu. To znamená pruning, wrapping a stripping – prořezávání, vyvazování a vytrhávání větví. Naším úkolem byl tzv. stripping – vytrhávání již odstřižených větví. První den jsme vyfasovali pracovní rukavice a vestu. Stripping jako takový je fyzicky náročná práce, a i přes pracovní rukavice naše ruce značně trpěly už po prvních hodinách práce. Ne nadarmo se o této práci říká, že je jenom pro silné povahy. Průměrný čas na zpracování jedné řady stromků byl zhruba hodinu a půl, v každé řadě bylo přibližně 150 stromků.
Nemá cenu chodit kolem horké kaše – já a Leo jsme práci vzdali po dvou týdnech. Jednak naše ruce na tom byly čím dál tím hůř, a když se k tomu přidaly i bolesti zad, nezbývalo nic jiného než v práci skončit. Jakub s Matthiasem chtěli pracovat ještě o jeden týden déle, aby si vydělali o něco více peněz. Nechali jsme kluky pracovat a s Leem jsme se rozhodli odjet pryč a dělat dva týdny Wwoofing. Wwoofing je dobrovolná práce, kde místo výplaty dostáváme ubytování a jídlo.
Později se ukázalo, že náš zaměstnavatel (původem z Číny) nás celou dobu trošku krmil o výsledné mzdě. Půlka z nás měla původně dostat hodinovou mzdu 20NZD, nicméně nakonec jsme všichni dostali zaplaceno minimální mzdou. Mně osobně pak zaměstnavatel nezaplatil celý jeden den. Jelikož jsem neměl vyfocený docházkový list, neměl jsem možnost se nijak bránit, popřípadě se u úřadů domáhat spravedlnosti. V době, kdy jsme dostali výplatu a výplatní pásku už jsem bohužel ani nebyl ve městě, a proto jsem celou situaci neřešil. Jsem si však jistý, že pokud někdy potkám našeho bývalého zaměstnavatele, přivítám ho kopancem do míst, kde záda přecházejí v nohy 🙂
Pokud se také chystáte na Nový Zéland za prací, nezapomeňte se přidat do největší české facebookové skupiny Nový Zéland Working Holiday, kde mimo jiné najdete i seznam nedoporučovaných zaměstnavatelů.
