Druhou půlku mojí cesty – tedy ze Singapuru do Aucklandu bych asi nepopsal jako pohodičku. Čekat 14 hodin na letišti na letadlo bych nepřál ani svýmu největšímu nepříteli 😀 . Následoval osmihodinový let do Sydney, při kterém se mi nějak nepodařilo usnout, tak jsem čas využil sledováním nového filmu ze série X-Men 😀 . Ze všech 4 letů, bych asi nejlépe ohodnotil let z Helsinek do Singapuru se společností Finnair. Komfort při cestě byl při tomto letu rozhodně největší – hodně místa na nohy, dvě teplá jídla, pohodlná sedadla. Prostě pravý opak klasických dovolenkových letů se SmartWings. Při tomto letu jsem také potkal kamaráda Jakuba, který shodou okolností, letěl také na Nový Zéland a měl sedadlo hned vedle mě. Domluvili jsme se spolu, že na Zélandu začneme společně. Poslední let ze Sydney do Aucklandu se společností Air New Zealand byl také velmi komfortní, srovnatelný s letem s Finnair.
První dny v Aucklandu
Přílet na Nový Zéland jsem měl ve 21:00 hodin. Cestou jsem tedy alespoň stihnul západ slunce. Imigrační kontrola na letišti proběhla hodně rychle, během 30 sekund jsem měl v pasu vysněné razítko s vízem na jeden rok. Následoval přesun do okrajové části města, kde jsem měl zamluvené bydlení na prvních 10 dní. Prvně jsem využil taxislužby Uber, která tady bez problémů poskytuje svoje služby. Uberu jsem využil i proto, že nabízel levnější dopravu než klasické taxi. Bydlení na první týden jsem řešil přes službu Airbnb – což je obdoba známého Booking.com, jen s tím rozdílem, že nebydlíte v hotelu, ale u soukromých osob. A finančně to vychází mnohem výhodněji než hotel. Pokud hledáte ubytování na svoje cesty do zahraničí a nemáte účet na Airbnb, využijte k registraci můj odkaz (obrázek níže), na svoje první ubytování tak získáte slevu 725Kč.
Na Novém Zélandu se všeobecně nevyskytují téměř žádné bytové domy nebo paneláky, většina lidí tak bydlí na rozlehlých předměstích ve vlastním domku. Dům, kde jsem bydlel se nachází ve čtvrti Blockhouse Bay, jedna ze čtvrtí Aucklandu v jižní části. Po celém městě se dá skvěle využít hromadná autobusová doprava, plánování cesty je snadnější pomocí mobilní aplikace AT Metro. Pokud by se někdo rozhodl zůstat v Aucklandu delší dobu, je výhodné pořídit si na autobus místní „průkazku“, tzv. AT Hop Card, díky níž se ceny za dopravu sníží na 1/3 původní ceny.
Papíry a administrativa
Pro získání práce je nutné mít bankovní účet a daňové číslo (IRD number). Bankovní účet jde založit online, poté jen stačí zajít na pobočku banky a účet aktivovat. K aktivaci účtu je potřeba doložit potvrzení o současné adrese. Moje potvrzení s českou adresou mi nebylo bankou uznáno, i přes to, že v emailu mi bylo sděleno, že česká adresa k aktivaci účtu stačí. S mojí hostitelkou jsme tedy společně vyplnili potvrzení o pronájmu (Tenancy agreement). Potvrzení se paradoxně nikde úředně neověřuje, pronajímatel a nájemce jen vyplní svoje osobní údaje, informace o trvání pronájmu, a nakonec se potvrzení podepíše. Toť vše. V bance již byli s tímto spokojeni, a tak nic nebránilo aktivaci mého účtu.
Dalším krokem je zařízení daňového čísla (IRD number). Registrace jde teď nově zařídit online – vyřízení tak trvá podstatně kratší dobu než klasickou metodou na poště. Svoje IRD číslo jsem obdržel emailem jeden den po podání online žádosti.
Tímto máme administrativu vyřízenou, jdeme shánět auto 🙂
Koupě auta
V Aucklandu je hodně možností, kde si sehnat vlastní auto. Vzhledem k rozpočtu jsme museli vybírat starší bazarové auto. Navštívili jsme místní aukci, která se koná každou neděli na parkovišti u dostihové dráhy – Auckland Car Fair. V cenové kategorii do 5000NZD se zde nabízelo přibližně 30 aut. Z nabízených aut jsme si vybrali 3, o kterých jsme vážně přemýšleli. Subaru Legacy, Toyota Corolla a třetí auto už si nepamatuju 😀 . No nakonec jsme vybrali starou Toyotu Corollu z roku 1992. Vozítko v super stavu, s plnou servisní historií, garážované a po prvním majiteli – kiwákovi (novozélanďan).
Znáte tu situaci, když si jdete u nás v ČR na úřad provést nějakou změnu ohledně registrace auta, a strávíte tam čekáním průměrně tak 2 hodiny? Tak tady nic takového nezažijete. Přepis auta jsme vyřešili na poště zhruba za 5 minut, stačilo k tomu vyplnit jeden formulář a zaplatit poplatek 9 dolarů.
Mimo město
Díky koupi auta jsme měli možnost se vydat po vlastní ose na zajímavá místa ve městě, i mimo něj. Ve městě jsme navštívili One Tree Hill a Mount Cook. Obě místa jsou zbytky sopečné činnosti a obě místa nabízejí super výhledy do okolí. Jakmile jsme opustili město, naskytnul se nám pohled na místní krajinu, která je přesně taková, jak se všude říká – naprosto nedotčená člověkem. Stačí odjet 15 kilometrů za město, a všude kolem je to ten typický Zéland. Pastviny a kopce, farmy a dřevěné domky. Dochází vám benzín v autě? To bude asi problém, nejbližší benzínka je vzdálená 140 kilometrů.
Při cestě z města jsme jeli směrem na sever, oblastí Northland. Cílem byl les Waipoua Forest – damaroňový les, ve kterém se nachází druhý největší damaroň a zároveň nejstarší strom Nového Zélandu – Te Matua Ngahere (Father of the Forest – Otec pralesa).
Při cestě zpět jsme se zastavili na místě zvaném 90 Mile Beach, pláž, která se dá v celé svojí délce 145 kilometrů projet autem. Koupačka na tomhle místě byla jasná volba.
Směrem na jih
Po vyřízení formalit v Aucklandu byl čas na přesun za prací. Domluvili jsme se Jakubem, že vyrazíme do oblasti Hawke‘s Bay – vinařské oblasti na východním pobřeží severního ostrova. Cesta vedla z Aucklandu směrem do města Taupo, které je přibližně v půlce cesty. Poblíž města jsme navštívili vodopády Huka Falls, jejichž zajímavostí je průtok 220 tisíc litrů vody za vteřinu. Kousek od vodopádů se nachází kemp, který je úplně zdarma. Není se tedy čemu divit, že v něm bylo dost rušno. V kempu jsme přespali a druhý den ráno jsme pokračovali v naší cestě z Taupa do Napieru. Město Napier se teď na nějaký čas stane naším domovem, ale o tom zase až příště 🙂
Zdravím Jižní polokouli a přeju co nejvíc pěkných zážitků! JoVaTa