Je začátek května 2021, a já jsem přesně po třech letech znovu na letišti, a znovu odlétám do další země na roční pobyt. Tentokrát je to Kanada, země, kam jsem měl původně letět už někdy před šesti lety.
Cesta v době covidu
Letět do Kanady, nebo i kamkoliv jinam je v květnu 2021 docela problém, vzhledem k tomu, že všude platí přísná opatření kvůli šíření covidu. Nicméně, nakonec se vše povedlo, a po vyřízení všech dokumentů, testů, a různých potvrzení jsem dostal zelenou, a můžu odletět.
Na letišti mě čeká klasická kontrola dokladů, víza, pracovní smlouvy a negativního testu. Naštěstí je všechno v pořádku a já se vydávám k letadlu. Celé letiště připomíná opuštěný komplex. Na místě, kde se normálně pohybuje stovka cestujících, jsou teď jen liduprázdné prostory. Jediné místo, kde stojí pár lidí, je můj gate.
Nástup do letadla probíhá celkem rychle, lidí nakonec letí docela dost a letadlo se tak plní téměř do plného zaplnění. Po pár minutách vzlétáváme, a já se naposledy z okna koukám na historické centrum Prahy. Za hodinu přilétáme do německého Frankfurtu, kde mě čeká přestup na navazující let. Tady už je kontrola dokladů o něco důkladnější, znovu musím předložit všechny dokumenty a dostávám několik otázek k účelu mojí cesty. Znovu je všechno v pořádku, a já už si to mířím do dalšího letadla. Mám před sebou druhý úsek cesty do kanadského Vancouveru.
Téměř desetihodinový let proběhl bez problémů. Do Vancouveru přilétám odpoledne, kolem třetí hodiny. Na letišti mě čeká několik kontrol, přes které musím projít – doklady, pracovní smlouva, a nakonec imigrační kontrola, kde dostávám pracovní povolení na jeden rok. Na konec toho všeho se ještě musím povinně otestovat a strávit dalších 14 dní v karanténě.
Karanténa, aneb nuda za těžký prachy
Přesně takhle se dá shrnout celá karanténa. První tři dny karantény probíhají ve vládou schváleném hotelu, kde čekám na výsledek testu z letiště. Hotel je celkem luxusní, pěkně zařízený a v ceně je i jídlo na celý pobyt. To celé je ale vykoupeno cenou – je to můj nejdražší hotelový pobyt v životě.
Negativní test jsem obdržel hned druhý den ráno, nicméně zbývající dva dny budu muset zůstat v hotelu. Čtvrtý den můžu odejít z hotelu a přesunout se na zbytek karantény do soukromého ubytování.
Trávit zbývajících deset dní v malém apartmánu je zkrátka za trest. Co může člověk dělat po deset dní, když nikam nesmí? Nic moc, jediná dobrá věc, k čemu je mi karanténa dobrá je to, že se plynule zbavím jetlagu. Na osmý den karantény mě čeká malé zpestření – další test, tentokrát online se zdravotní sestrou.
I tenhle proces proběhl v pořádku, a když jsem po pár dnech obdržel negativní test, znamenalo to pro mě propustku na svobodu. Tímhle může konečně začít moje cesta po Kanadě!
PS: Celkové náklady na karanténu: necelých 30 tisíc Kč 🙂
